na Blog.cz

Toto je zápisek z posledního školního dne… Asi se vám nebude chtít číst, ale tak… je to vtu hlavně pro holky...

"Poslední" školní den. Teda vcelku i jo, protože co? Teďka budou týden kurzy, v pondělí pak sportovní den a v úterý vystoupení a pak? Prázdniny. Letos se mi ani nechce na tábor, jenže musím Pchá. No a k tomu poslednímu školnímu dni. První dvě hodiny měli být krásné. Měli jsme jako třída hrát nějaké hry, prostě jsme si měli užít tenhle den. Jenže co se nestane? Dostaneme přiděleného Lysoňka starého, protože naše třídní musí být doma s nemocnou dcerou. No...

,,Jako poslední školní den, kdy máme být spolu a budem se dívat an video o Africe nebo podobné kravině..."
No dobře, nakonec jsme se dívali na americký film z osmdesátých let "Velký". Nejen, že byl škaredý - starý, ale byl také strašidelný! No dobře, jenže on nás tam pan profesor nechal zavřené se strašidelným filmem a odešel!
Samozřejmě to bavilo akorát kluky a tak jsem se spolu s Kone, Proke, Jitkou a Ankou vydala na procházku po škole. Teda moment. Původně jsme šla jenom s Proke přede dveře a čekaly jsme na pana profesora, jenže on nikde. Šly jsme zpátky do třídy a chvilku na to jsme vyšly už se zmiňovanými děvčaty. Vydaly jsme se hledat pana profesora, abysme mu oznámily, že se bojíme. A Kone si šla do skřínky pro učebnice - poslední dvě hodiny jsme je měly vracet. Šly jsme venkem a když jsme byly naproti vrátnice, na skle byl nalepený seznam budoucích prváků (na střední). Postupně jsme si ho pročítaly a hledaly jsme známá jména.

,,Hele, Markéta Kučerová."
...smích...
,,Margee bude ráda, že tu bude mít holku se stejným jménem..."
Přišel k nám pán s jednou rukou a ukázal na jméno na seznamu.
,,Na toho mi dávejte pozor."
,,To je váš syn?"
,,Né, vnuk." (pán se uchechtl)

Šly jsme zpátky - tentokrát vnitřkem přes vestibul kde jsme začaly potkávat lidi z vyšších ročníků a zcela neznámé tváře. Co to? Vlastně! Dnes do školy přišli ti budoucí prváci. Mají schůzky se svou budoucí třídní, aby je seznámila s chodem školy a taky je tu burza učebnic. U křižovatky (to je u nás ve škole - z tohoto místa vedou chodby/krčky celkem ke třem budvám našeho gymnázia) stálo mnoho lidí. Je fakt, že jsme se musely protláčet, aby jsme vůbec prošly.
,,Nechcete učebnici češtiny, holky? Anebo čítanku v kostce?"
,,Hih, né, díky, my jsme v primě, my je ještě nepotřebujem. Z jakého jste ročníku vy?"
,,Já už jsem na výšce."
,,Aha a na jaké?"
,,Na finanční - v Praze."
,,Jůů... a víte, co se nám stalo?"
,,Ne."
,,My máme jako poslední školní den a na třídnické hodiny máme Lysoňka staršího... no a on nám pustil film a odeel si. A ono je to strašidelné!"
,,Jéé, vy teď máte Lysoňka? Kde jste, já ho chci navštívit."
,,No my jsme v multimediálce, ale on odešel. On vás učil."
,,Jo, a nevykej mi prosím."
,,Fajn a jak se jmenuješ?!
,,To je jedno, říkejte mi třeba Brad Pitt."
,,Já ho nemám ráda, ale dobře..."
No, tak jsme se s Pittem vydaly hledat Lysoňka. Viděly jsme ho, jak se procházel po venkovním hřišti. Rozeběhly jsme se za ním... Chvilku si s Pittem povídal...
,,Holky, bežte do třídy!"
,,Když ten film je strašidelný a nebaví nás..."
,,Mě to taky nebaví a hlídat vás musím."
No na to jsem mu chtěla něco říct, ale tak...
Odešly jsme zpátky do třídy ale za chvilku jsme šly na křižovatku. Pitt tam se svojí holkou pořád prodával učebnice. Trošku jsme mu s tím pomohly a heleme se, za pět minut jsme mu prodaly dvě učebnice. Jeho holka ho oslovovala Martine, tak jsme taky začaly... Martin vytáhl další učebnice, ale tvrdil, že toto už se asi neprodá, měl pravdu, ale přesto:
,,Záááložka s Garfíldem zdarmááá. Záááložka s Garfíldem zdarmááá"
,,Bááárevné ilustracééé, bááárevné ilustracééé!"
Po chvíli kolem prošel pan profesor a vynadal nám, že máme jít do třídy. Budiž, rozloučily jsme se s Martinem. Co nám zbývalo?
Počkaly jsme, než zvonilo na přestávku. O přestávce na nás ťukali sekundáni. Nezájem. S holkama jsme se šly podívat, jestli tam Martin pořád je. Nebyl, ale byl tam Vojtáááá! Povídal si s panem profesorem Blažkem. Vojta mě pozdravil a já ho taky. Možná jsme byla trochu rudá... no, to se neřeší, když jsme šly zpátky, Vojta tam pořád stál, jak jsem ho obešla, tak jsme se za ním otočila a on se na mě díval. Muáá. No... pak jsme si udělaly masážní linku, do které se vetřel Lysoňek. Pak jsme odevzdávali učebnici, dostávali fotky a ročenky...
Odpoledne jsme šly s holkama na pastelky a do Bastilonu (Bastionu).
Už se mi vůbec, ale vůbec nechce psááát... páá